Vlci v ČR

ZÁKLADNÍ INFORMACE O VLCÍCH

Vlk obecný (Canis lupus) je jedním z nejkontroverznějších zvířat. Patří k nejnenáviděnějším a zároveň nejobdivovanějším šelmám světa. Původní obyvatelé Severní Ameriky, ale například i germánské a slovanské národy v Evropě vlky uctívali a respektovali. S rozvojem západní civilizace však začali lidé vlky pronásledovat tak jako žádné jiné šelmy. Postupně se tato inteligentní a plachá zvířata stala obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii.

Původně žil vlk v téměř celé Eurasii a Severní Americe od pásma severských tunder až po jižní polokouli. Nyní je však jeho areál v důsledku pronásledování podstatně zmenšen. V České republice trvale zatím obývají vlčí smečky CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, Severní Čechy, Broumovsko, Krušné hory , Šumavu a Beskydy. Jedinci se objevují v Bílých Karpatech, na Jesenicku nebo na Vysočině. Jeho většímu rozšíření do dalších částí republiky brání zejména ilegální lov.

Vlci žijí a loví ve smečce. Potravou jim jsou především jeleni a divoká prasata, v menší míře také srnci a další drobnější živočichové. Příležitostně loví i ovce, pokud nejsou dostatečně zabezpečeny.

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je vlk chráněným druhem a je klasifikován jako kriticky ohrožený. Není tedy dovoleno usmrcovat jedince ani zasahovat do jejich biotopů

Vlci bývali po člověku nejrozšířenějším živočišným druhem. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na řadě míst byli ale člověkem vyhubeni.
Dříve žili téměř v celé Eurasii a Severní Americe. Dnes obývá odlehlé části Asie a v Evropě především lesnaté východní části, vyskytuje se také ve Skandinávii, na Balkáně, v Karpatech, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově. Nížinná, polsko-německá populace vlka, se rozšiřuje i do České republiky, Dánska nebo Nizozemska.
Přestože byli v minulosti v České republice vyhubeni, vrátili se v polovině 90. let do Beskyd ze slovenských Karpat, ovšem vinou pytláctví i legálního lovu na Slovensku se vlci v Beskydech do roku 2016 vyskytovali jen občasně. V zimě 2017/2018 tu byla po letech potvrzena reprodukce.
Vlčice původem z Německa založila v roce 2014 smečku v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, kde každoročně vlci rozmnožují. Odkud byl samec, nevíme. Od roku 2016/2017 je dokladovaná smečka také na Broumovsku a v Krušných horách. Tito vlci patří do tzv. středoevropské nížinné populace.
V roce 2020/2021 bylo zmapováno už 24 vlčích teritorií, která alespoň částečně zasahovala na území ČR. Smečky či páry se kromě výše zmíněných oblastí objevily také v jižních a severních Čechách (Šumava, Novohradské hory, Český les, Šluknovsko, Lužické hory)
Ojediněle se vlci vyskytují téměř kdekoliv na českém území. Byli zdokumentováni například na Jesenicku, v Chřibech nebo na Vysočině.
Současné rozšíření vlka
Karpatská oblast
Opětovný příchod vlků do Beskyd v roce 1994 byl nečekaný a nebyl tehdy zcela akceptován místními obyvateli. Situaci značně zkomplikovala média, která začala vyvolávat vlnu strachu a přisuzovat vlkům vlastnosti, které nemají. V té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami, proto se zvláště dotčeni cítili chovatelé ovcí. Toho využili někteří lidé, kteří chtěli "vzít spravedlnost do vlastních rukou" a začali vlky lovit.
V celé CHKO Beskydy se početní stavy vlků odhadovaly v roce 1994 na 2-3 jedince, v roce 1995 na 5 jedinců, v roce 1996 bylo 5 dospělých a 6 mladých vlků. V průběhu let 1997 a 1998 se počet vlků radikálně snížil v důsledku nelegálního lovu po obou stranách česko-slovenské hranice. A tak v letech 1998-1999 byl odhad jejich početnosti pouze 1-2 jedinci.
Při intenzivním terénním monitoringu, probíhajícím na celém území Beskyd a Javorníků (v rámci tzv. Vlčích hlídek), byl výskyt vlků mezi lety 2003–2012 jen velmi sporadický. Přitom nejbližší smečka na Slovensku se nacházela pouhých 15-20 km od českých hranic. V roce 2012 byla téměř jediným doloženým výskytem mladá vlčice, sražená u Valašského Meziříčí. Krátce předtím byla fotopastí natočena ve Veřovických vrší. Výskyt vlka na česko-slovenském pomezí dlouho ovlivňoval i legální lov vlků na Slovensku. Slovensko v roce 2013 zpřísnilo podmínky lovu vlků a v následujících letech se vlci začali objevovat častěji v Česku. V zimě 2017/2018 byla po letech opět potvrzena vlčí smečka v Javorníkách. V dalších letech se vlci trvale rozmnožili také ve Slezských Beskydech, Moravskoslezských Beskydech (jejich teritorium zasahuje až do Vsetínských Beskyd) a jedno teritorium vzniklo také v severní části Bílých Karpat. . V roce 2021 byl lov vlků na Slovensku definitivně zakázán.

Vlk obecný

latinský název

Canis lupus

Vlk arabský

latinský název

Canis lupus arabis

Vlk horský

latinský název

Canis lupus fuscus

Čím se živím a můj způsob lovu

Vlk se velmi dobře dokáže přizpůsobit širokému spektru potravy. V našich podmínkách se živí především kopytníky. Předběžné analýzy vzorků trusu vlků z let 2014-2018 ze severních Čech z území s trvalým výskytem vlka a potvrzenou reprodukcí (Ralsko, Broumovsko, Krušné hory) prokazují, že složení potravy vlka (v rámci středoevropské nížinné populace) odpovídá výsledkům potravních analýz v Německu a Polsku. V potravě vlka převažují srnec, jelen, prase divoké a další běžní kopytníci (muflon, daněk), výskyt hospodářských zvířat ve vzorcích je minimální.

Je však nutné podotknout, že složení potravy a potravní preference vlka často závisí na potravní nabídce v dané oblasti i probíhající sezóně (zima, léto). Území České republiky poskytuje pro vlka bohatou potravní nabídku nejen v podobě četnosti a populační hustoty kopytníků, kteří dosahují historického maxima, ale i ve složení komunity divoce žijících kopytníků.

V současné době pokračuje intenzivní výzkum a potravní analýzy na základě vlčího trusu ve všech oblastech výskytu vlka.

V Německu se potrava vlka – na základě rozborů 6581 ks trusu během 15 let – skládá z 52 % srnců, 17 % divočáků, 11 % jelenů, dále z daňků, muflonů a zajícovitých. Hospodářská zvířata tvoří 1,1 %.

Způsob lovu

Vlci loví především ve smečkách a na rozdíl od kočkovitých šelem kořist štvou, jedině tak se jim podaří ulovit i větší kusy. Skus vlka je klešťovitý (u psů nůžkovitý), dokáže tak vyvinout značný tlak, kterým drtí i ty největší kosti. Kořist stržená vlkem má obvykle potrhaný krk, rozervané břicho a hrudník a sežrané vnitřnosti, typická jsou přitom rozdrcená a překousaná žebra, což psi nedokážou. i, dále z daňků, muflonů a zajícovitých. Hospodářská zvířata tvoří 1,1 %.

Vlk upřednostňuje jedince, které uloví nejsnáze, například mladá, nezkušená, stará a slabá divoce žijící zvířata. [2] Reguluje tak velmi početné kopytníky, kteří v současnosti působí značné škody na polích a brání přirozené obnově lesa. Vlk je také predátorem bobra evropského. Složení potravy se ale mění v závislosti na početnosti kořisti, vlci se totiž zaměřují na aktuálně nejpočetnější druh kořisti a tím regulují její stavy. Příležitostně ale nepohrdnou ani drobnějšími obratlovci nebo mršinou. Může docházet k útokům na nedostatečně zabezpečená hospodářská zvířata, zejména na ovce, kozy a telata. Loví především ve smečkách a na rozdíl od kočkovitých šelem kořist štvou, jedině tak se jim podaří ulovit i větší kusy. Skus vlka je klešťovitý (u psů nůžkovitý), dokáže tak vyvinout značný tlak, kterým drtí i ty největší kosti. Kořist stržená vlkem má obvykle potrhaný krk, rozervané břicho a hrudník a sežrané vnitřnosti, typická jsou přitom rozdrcená a překousaná žebra, což psi nedokážou.

Vlci v normálních podmínkách neloví více kořisti, než potřebují, což je z energetického hlediska v přírodě logické. Vlk se živí hlavně kopytníky. Nedokáže ale rozlišit "povolená" divoká a "zakázaná" hospodářská zvířata. Nedostatečně zabezpečené ovce a kozy jsou proto pro vlka obzvláště lehkou kořistí. Může pak dojít k tomu, že zabije více kořisti, než je schopen v danou chvíli sežrat a zbytky buď skryje, nebo nechá ležet. Typické je, že dává přednost určitým druhům kořisti a také určitým částem jejího těla. Obdobně se chovají i jiní predátoři. Pravděpodobnost napadení vlkem závisí také na velikosti chovaného zvířete. Ovce a kozy jsou jednoznačně častěji napadány než skot či koně, na které tyto šelmy útočí výjimečně a to jen na nejslabší kusy nebo mláďata.